Konference Genealogia ac heraldica bohemica 2001
Zpráva o konferenci
Snaha o další zviditelnění naší společnosti, o zprostředkování kontaktu mezi odbornými i laickými badateli v oboru genealogie, heraldiky, popřípadě i dalších pomocných věd historických, a o vytvoření fóra pro vzájemnou výměnu poznatků a zkušeností (prvním krokem v tomto směru se stalo setkání genealogů a heraldiků, navazující na letošní valnou hromadu). To byly hlavní motivy, které správní výbor ČGHSP vedly k uspořádání konference „Genealogia ac heraldica bohemica 2001“ s podtitulem „Česká genealogie a heraldika na prahu 3. tisíciletí“.
Je nutno podotknout, že náročná příprava tohoto ambiciózního projektu narazila, celkem logicky, na nejrůznější obtíže. Předně se vinou nečekaného zdržení vydání prvního letošního čísla GHL nepodařilo avizovat našim členům tuto akci s dostatečným předstihem. S výjimkou těch, kteří se o ní dozvěděli na valné hromadě, respektive na internetu, většina členské základny byla informována s jen zhruba týdenním předstihem, za což se všem upřímně omlouváme. Určitou roli mohla sehrát i ne zcela ideální dopravní obslužnost zvoleného místa a snad i fakt, že krásné počasí svádělo určitě spíše k zahrádkaření či jinému exteriérovému programu.
Určitým zklamáním byla též odezva na odborných pracovištích. Na akci byli pozváni zástupci SÚA, všech archivů oblastních a všech univerzit, kde se pomocné vědy historické vyučují. Přijeli však pouze doc. Krejčík a dr. Bílý z univerzity ostravské a dr. Němečková z královéhradecké; archiváři se buď omluvili, nebo, ve většině případů, vůbec neodpověděli. Na druhou stranu je potěšující, že byly zastoupeny partnerské zájmové organizace a spolky - Moravská genealogická a heraldická společnost, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Slovenská genealogická a heraldická společnost při Matici slovenské a mimo jiné též Zemská stavovská rodová unie, činná na poli občanské heraldiky. Celkem přilákala konference 41 účastníků, z toho 6 ze Slovenska. Jak se ukázalo, měl i tento počet (oproti očekáváním poněkud nižší) něco do sebe; zejména se podařilo navodit velmi příjemné, takřka rodinné ovzduší, které konferenčnímu jednání vůčihledně svědčilo.
Na krásný, novogoticky přestavěný nečtinský zámek, dnes výcvikové středisko Západočeské univerzity, se řada badatelů sjela už v pátek večer, což umožnilo začít se vzájemným poznáváním, navazováním kontaktů a vést podnětné „kuloárové“ debaty. K oficiálnímu zahájení konference došlo však teprve v sobotu dopoledne, v půl jedenácté. Program byl předem stanoven, konferenční jednání bylo rozděleno do pěti přednáškových bloků, z nichž třetí a pátý byly rozšířeny o diskusi, během níž měl být dán prostor jednak kratším tematickým příspěvkům účastníků, jednak volné debatě, navazující na přednesené příspěvky hlavní i diskusní, popřípadě „různému“. Jednání řídil místopředseda společnosti mgr. Marek Starý, kromě něj mu předsedali i předseda společnosti PhDr. Jan Podhola a třetí zástupce správního výboru, ing. Václav Hásek
V úvodu prvního bloku přivítal dr. Podhola jménem ČGHSP všechny zúčastněné a vyjádřil naději ve zdar konferenčních jednání. Krátké zdravice přednesli též JUDr. Jiří Bílý jménem MGHS a mgr. Milan Šišmiš za SGHS MS. Poté se znovu ujal slova a pohovořil na téma . Letmo se zmínil o historii naší společnosti, převážně se však věnoval jejím současným aktivitám a nastínil několik tezí k možnostem jejího dalšího vývoje. Na něj navázal tajemník SGHS MS s přednáškou „“. Nabídl zúčastněným srovnávací pohled na situaci v genealogickém bádání a spolčování u našich východních sousedů. Jak z jeho projevu vyplynulo, je SGHS díky své organizační vazbě na Matici slovenskou, intenzivnímu kontaktu s odbornými institucemi a podílu historiků a archivářů na vedení společnosti v dosti odlišném postavení než ČGHSP, což pochopitelně vede k zamyšlení, zda a jakým způsobem lze, třeba i s využitím zkušeností našich východních kolegů, dosáhnout obdobného stavu i u nás. Místopředseda SGHS MS pak v referátu „“ upozornil na nejzajímavější tituly ze slovenské knižní produkce.
Po obědě zahájil druhý blok další slovenský kolega, z trnavské univerzity, jenž přednesl svůj „“. Informoval plénu o dokumentu žlutické městské rady, který byl na Slovensku objeven v soukromé sbírce, do níž se dostal nákupem z mnichovského antikvariátu. Seznámení s tímto nepochybně velmi cenným nálezem, jemuž na významu přidává i dobře zachovalá městská pečeť, svědčící o vysoké úrovni městské kanceláře v 15. století, patřil po odborné stránce k vrcholům konference. Studentka historie, pomocných věd historických a archivnictví na FF UK , se zaměřila na problematiku velmi blízkou všem genealogům šlechtickým - „“. Charakterizovala stručně jednotlivé sbírky a následně se zaměřila na sbírku Wunschwitzovu, hlavně na obsah a strukturu jejích jednotlivých složek a na Wunschwitzův způsob shromažďování informací. Nestor naší společnosti pak v příspěvku „“ upozornil na další, v tomto případě ovšem velmi opomíjený fond SÚA, tzv. Bořkova kolektánea. Díky jeho mravenčí práci se do budoucna rýsuje možnost vytvořit k tomuto objemnému materiálu rejstřík či ho jiným způsobem učinit badatelsky dostupnějším.
Krátká přestávka oddělila třetí blok, v němž jako první pohovořil , který ve svém referátu „“ podal vyčerpávající přehled heraldické výzdoby bolechovického zámku (především opravil omyl odborné literatury ve věci heraldického výkladu kartuše nad vstupním portálem, připisované Karvinským z Karviné či Popovským ze Šarfenbachu, ve skutečnosti však nesoucí znak Wening-Ingenheimů) a přilehlých objektů, jakož i šlechtických náhrobních kamenů uvnitř i vně jesenického kostela. Předseda KČHG RNDr. František Skřivánek se věnoval tématu „“, přičemž zdůraznil význam účasti českého krále Vladislava II. na druhé křížové výpravě, vinou časového omezení, závazného pro všechny přednášející (15 minut) se však musel omezit na nastínění řady podnětných tezí, aniž by se mohl pustit do podrobnějšího výkladu. Sobotní přednáškový program zakončil , jenž se ve svém (snad až příliš filologicky laděném) příspěvku „“, věnovanému původu poněkud opomíjeného českého vědce, osobního přítele TGM, dotknul velmi citlivého problému, možnosti dokázat genealogickou návaznost současných občanských rodů na starší stejnojmenné rodiny šlechtické a erbovní. K tomuto příspěvku vznikla patrně nejbouřlivější diskuse, v níž hlavním oponentem přednášejícího byl dr. Skřivánek. V souladu se stanoveným programem dostali pak prostor ke kratším příspěvkům, v některých případech skutečně velmi překvapivého obsahu, i další zúčastnění.
Po skončení diskuse měli zájemci možnost shlédnout prostory běžně nepřístupné, zámeckou kapli, v níž se odpoledne konala svatba, a zejména opodál se rozkládající hrobku posledních šlechtických majitelů Nečtin, Mensdorff-Pouillyů. Po chutné večeři probíhaly dlouho do noci další kuloární debaty, svědčící o velkém zájmu účastníků.
V neděli dopoledne zahájila čtvrtý blok , jež ve svém referátu „“ zmapovala situaci v této oblasti na své „domovské“ univerzitě. Z jejího vystoupení vyplynulo, že přes primární pedagogické zaměření fakulty je archivnictví a pomocným vědám věnována stále vyšší pozornost, což je jistě potěšující. Zástupce Zemské stavovské rodové unie zaměřil pozornost účastníků na „“. Také tato přednáška rozproudila dosti živou diskusi. Není sporu o tom, že občanská genealogie je dnes oblastí velmi aktuální a registrací osobních erbů je nutno se intenzivně zabývat, o čemž ostatně svědčí i nedávná iniciativa naší společnosti. Praxe ZSRU vyvolala však v některých směrech určité pochybnosti. Velmi zajímavý a podnětný byl navazující diskusní příspěvek slovenských kolegů, stručně nastiňující registrační praxi na Slovensku. z bratislavské univerzity následně v rámci příspěvku „“ informoval o velmi ambiciózním projektu, vytváření Lexikonu erbov šľachty na Slovensku, z něhož zatím vyšel první díl, věnovaný trenčianské stolici (autorem je právě mgr. Federmayer). Zmínil se o potížích, s nimiž se projekt musí potýkat, a při této příležitosti též upozornil na významné rozdíly mezi českou a slovenskou šlechtickou heraldikou.
Poslední, pátý blok se stal jakýmsi průřezem jednoho tisíciletí v českých dějinách. z Národního muzea fundovaně zrekapituloval a zhodnotil „“, přičemž názorně dokumentoval nedostatek záchytných bodů v nejstarší panovnické genealogii a význam pramenů numismatických. , studující postgraduálně české středověké právní dějiny na PF UK, v referátu „“ upozornil na dosud opomenutou listinu z roku 1386, jejíž opis se dochoval v Tillerově sbírce a z níž vyplývá, že dosud nezařazená první manželka opavského vévody patřila do litevské dynastie Gedyminovců a byla sestřenicí krále Vladislava Jagella. Jako poslední dostal slovo a neobyčejně zajímavě pohovořil na téma „“. Vycházel přitom zejména z vlastního pramenného studia ve vídeňském archivu a velkou pozornost věnoval obsahu nobilitačních protokolů.
Nedělní příspěvkové bloky se časově poněkud protáhly, přesto byla na samý závěr zařazena ještě krátká diskuse, jež dala účastníkům možnost vyjádřit se zejména k průběhu konference jako takové. Dr. Podhola pak ve svém závěrečném slově všem poděkoval a oficiálně konferenci ukončil. Většina zúčastněných však na zámku ještě poobědvala a teprve poté došlo k všeobecnému srdečnému rozloučení.
Navzdory určitým negativům, zmíněným v úvodu, lze konferenci hodnotit jako velmi úspěšnou. Organizační zajištění nevyvolalo připomínek a ubytování i strava byly na velmi dobré úrovni. Odborná úroveň příspěvků byla snad lehce kolísavá, celkově však rozhodně velmi dobrá. Zejména byl však naplněn hlavní cíl konference: vytvořilo se fórum, na němž se na pozadí zajímavých přednášek čeští, moravští a slovenští genealogové a heraldici poznali a mohli si v dostatečné míře vyměnit názory a zkušenosti. Zároveň byla, doufejme, obnovena tradice takovýchto setkávání, jež se v osmdesátých letech 20. století konávala v Ostravě. Získané cenné zkušenosti se jistě budou hodit při organizaci dalšího ročníku, v němž bychom si pochopitelně přáli především reprezentativnější zastoupení odborných institucí. K zaujetí archivářů, popřípadě překonání jejich případné nedůvěry z „laického živlu“, by snad měl přispět konferenční sborník, s jehož vydáním se počítá na konci tohoto roku.
Marek Starý
Sborník ke konferenci Genealogia ac heraldica bohemica 2001
Do roka a do dne, ba dokonce ještě o nějaký týden dříve, opustila tiskárnu brožura “Genealogia ac heraldica bohemica” čili sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, pořádané naší Společností v dubnu 2001 na krásném západočeském zámku Nečtiny. Čtenářům jsou v něm předkládány následující studie:
Jan Podhola, Historie panství a sídla Nečtiny
Jan Podhola, ČGHSP a koncepce její další činnosti
Milan Šišmiš, Genealogické aktivity na Slovensku a v slovacikálnom zahraničí
Věra Němečková, Výuka pomocných věd historických na Univerzitě Hradec Králové
Zdenko G. Alexy, Súčasná slovenská heraldická spisba
Klára Kučerová, Genealogické sbírky SÚA - sbírka svobodného pána Wunschwitze
Luboš Polanský, Úvahy nad původem a vztahem české kněžny Biagoty k Přemyslovcům
Jiří L. Bílý, Jmenné kriterium v rané genealogii v panovnických a velmožských rodech
Marek Starý, Anna “von der Luczka” (K původu první manželky vévody Přemysla I. Opavského)
Vladimír Rábik, Príspevok k stredovekej podobe znaku mesta Žlutice (Neznáma listina žlutického magistrátu z roku 1491)
Jiří J. K. Nebeský, Znak Liechtensteinů v 17. století
Ferdinand Maděra, Heraldické a nápisové památky v Bolechovicích a Jesenici
Tomáš Krejčík, Možnosti studia heraldiky nové šlechty v 19. století
Miroslav Pavlák, Jan Peisker (1851-1933) a jeho rod
To vše na 128 stranách textu, doplněného rodokmeny, tabulkami a fotografiemi, s 8 barevnými přílohami. Brožura má formát A5 a členům Společnosti ji nabízíme za zvýhodněnou cenu 60 Kč.