Setkání potomků Jana Nepomuka Klusáčka
17.07.17
Setkání potomků Jana Nepomuka Klusáčka
V Přibyslavi se dne 15. května 1747 narodil Jan Nepomuk Klusáček. Jeho otcem byl svobodný měšťan Pavel Klusáček a matkou Teresie Novotná, která pocházela z dnes již zaniklé vsi Dvorce.
Dvě stě sedmdesát let poté, 10. června 2017, se sešli v Polné jeho potomci. Proč v Polné? Protože Jan Nepomuk opustil své rodné město a svůj rodný dům, aby se mohl v Polné oženit. Založil tak jednu z polenských větví Klusáčků, původem z Přibyslavi.
Téměř šestadvacetiletý Jan Nepomuk uzavřel dne 10. února 1773 sňatek se sedmadvacetiletou vdovou Johannou Budínskou. Johanna Šimánková se dva roky před tím provdala za vdovce Karla Budínského z Kutné Hory. Ten provozoval v Polné ševcovskou živnost, ale 1. prosince 1772 zemřel. Jan Nepomuk Klusáček tak sňatkem získal možnost provozovat ševcovské řemeslo v uvolněné živnosti. Současně zřejmě vyženil i tři dcery, jednu z předchozího sňatku Johanny s Karlem Budínským, druhou z předchozího sňatku Karla Budínského s Kateřinou Lang roz. Leixnerovou a třetí z prvního sňatku Kateřiny Leixnerové s Gotffriedem Langem, původním ševcem – nájemcem v domě č. 8 U Měřínských (dnes č. p. 9). Byla to složitá doba, poznamenaná neúrodou a hladomorem let 1770 až 1772.
Jan Nepomuk Klusáček s Johannou měli pouze tři vlastní děti. Tomáš se narodil v roce 1776, Jan v roce 1782 a Rosina v roce 1786. Po třiceti pěti letech života v Polné zemřel Jan Nepomuk ve věku 61 let dne 4. října 1808. Johanna Klusáčková žila ještě dalších čtrnáct let a zemřela ve věku 76 let dne 25. srpna 1822.
Setkání se zúčastnilo 45 potomků (a jejich partnerů) druhého syna Jana Nepomuka a Johanny Klusáčkových, též Jana, narozeného dne 24. května 1782. Jan (2) Klusáček (pro přehlednost označený jako druhý) se oženil též šestadvacetiletý dne 25. února 1808 s dvaadvacetiletou Antonií Grossovou, dcerou Antona Grosse, městského kontribučního a Elisabethy Riesenfelderin. Otcem Elisabethy, podle polenské matriky Alžběty z Riesenfeldu, byl jihlavský měšťan a krajský komisař Johann Riesenfelder z Riesenfeldu. Jeho prapradědeček Lucas Adalbert Risenfelder byl 12. října 1642 povýšen císařem Ferdinandem III. do šlechtického stavu (Rittermässiger Adelstand) s predikátem von Riesenfeld a nárokem na oslovení "Wohl Edle Herr".
Za devatenáct let, od října 1808 do srpna 1827, se Janovi a Antonii narodilo devět dětí, ale pouze tři z nich měli další potomky. Dvě dívky a tři chlapci zemřeli v dětském věku a nejstarší syn Severin se sice oženil, ale žádné děti neměl.
V třetí generaci, počítajíc od Jana Nepomuka Klusáčka, se tak zakladateli dalších linií Klusáčků stali: Antonín, který se narodil v roce 1817, Ludvík, narozený roku 1822 a Jan, poslední dítě, narozený v roce 1827. Jan (3) měl dvě manželky a tak ve třetí generaci byly založeny čtyři rodové větve. Při setkání byli potomci těchto čtyř větví rozlišeni barvami jmenovek.
Ve čtvrté generaci se narodilo více dětí, ale pouze šest z nich mělo další potomky. Dvě dcery Jana (3) zajistily svými sňatky propojení rodu Klusáčků na rody svých manželů, rody Hlubockých a Zhořů. V páté generaci se počet rodových linií zdvojnásobil. Z dvanácti dětí narozených v letech 1889 až 1917 bylo šest chlapců a šest dívek. Jejich sňatky způsobily, že do rozrodu vstoupily rody Kouklíků, Tuzarů, Kašíků, Fialů a Hübschů. Číslo od jedné do dvanácti na jmenovce určovalo, kdo do kterého klanu, založeného v této páté generaci, patří.
Devět z těchto dvanácti klanů bylo na srazu přítomno, jeden vymřel a ze dvou se z různých důvodů nikdo nemohl zúčastnit. V šesté generaci, z jejíchž příslušníků mnozí v současné době ještě žijí, lze napočítat 22 potomků a těm odpovídá v sedmé generaci 38 potomků a v osmé generaci nejméně dalších 63 dětí. Vzhledem k časovým posunům mezi jednotlivými klany se do této generace některé děti teprve rodí, ale jiní z této generace již mají vlastní děti a těch je v deváté generaci nejméně dvacet dva. Rozrod Jana Nepomuka Klusáčka je tak životaschopný a jistě by mu to udělalo radost.
Účastníci setkání se začali do Polné sjíždět po deváté hodině. Již před zahájením se mohli na několika vystavených panelech seznámit s některými předky a jejich historií. Po desáté hodině zástupci devíti klanů postupně představili přítomné. Někteří účastníci se viděli poprvé v životě. Následovala přednáška organizátora setkání Jiřího Klusáčka z Prahy - Ruzyně o historii rodu Klusáčků.
Začala informací o prvním prameny doloženým Janem Klusáčkem ze Zhoře, hejtmanem na litomyšlském panství Kostků z Postupic, který žil ve druhé polovině 15. století. V 16. století jsou pak doloženi dva nositelé jména Klusáček, oba se opět jmenovali Jan. Jeden žil v Mělníce a druhý v Praze. Jsou-li našimi přímými předky však zatím jasné není.
Někdy koncem 16. století se narodil Pavel Klusáček, který v roce 1602 kupuje od své tchýně dům v Přibyslavi. Urbář panství Polná – Přibyslav z roku 1636 jmenuje další Klusáčky v několika vsích, v jedné z nich, Hrbově, dnes částí Polné, žijí Klusáčkové dodnes. V berní rule sepsané v letech 1653/54 nacházíme v Hrbově Jakuba Klusáčka a v Přibyslavi Franze Klusáčka. Také na Moravě již žijí, jak dokládají lánské rejstříky, na několika místech Klusáčkové. Jde o místa jako Ostrov nad Oslavou nebo Nové Veselí, která nejsou od Polné a Přibyslavi daleko. Jedinou vzdálenou výjimkou jsou dva Klusáčkové ve vsi Velká Bystřice, příslušející ke statku Olomouckého biskupství.
Toto rozložení Klusáčků v historii více méně dokládají i výsledky výzkumu o jejich Y – DNA. Ze vzorků Y-DNA asi čtyřiceti dobrovolníků bylo zjištěno, že Klusáčkové přísluší k šesti základním haplotypům. Toto testování přesvědčivě prokázalo příbuznost žijících potomků Jana Nepomuka Klusáčka, protože u všech byla Y-DNA totožná,odpovídající haplotypu R1b1b2. A protože Jan Nepomuk byl prokazatelně pravnukem Franze Klusáčka, žijícího v roce 1653 v Přibyslavi, je téměř jisté, že i on měl tuto Y-DNA, která se přenáší z otce na syna.
Přednáška byla zakončena podrobnějším seznámením s životem tří bratrů Antonína, Ludvíka a Jana (3). Všichni tři se svým způsobem zapsali do života Polné ve druhé polovině 19. století.
Antonín působil jako učitel v Polné od roku 1849 do roku 1877. V expozici Polenská škola jsou vystaveny některé jím vyrobené pomůcky. Po vynuceném odchodu z Polné (byl přeložen na školu ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou) se vrátil do Polné v roce 1889, žil zde ještě několik let a zapojil do bohaté spolkové činnosti v Polné. Zemřel roku 1898 u svého syna Bohumila v Praze.
Ludvík byl ševcem, ale též nájemcem panského dvora Ovčín. Také jeho působení v Polné zanechalo mnoho stop. Angažoval se ve správě obce jako předseda hospodářského odboru. V roce 1863 po požáru Polné působil v družstvu, které přijímalo a rozdělovalo dary pohořalým. Zemřel v roce 1908.
Jan (3) se vyučil truhlářem, po vojenské osmileté službě působil tři roky jako naddozorce u finanční stráže, poté se několik let živil jako hospodský a truhlář, až se v roce 1869 přihlásil na pozici městského účetního. Byl na toto místo přijat a působil v něm až do roku 1903. Nedlouho po uvolnění z této funkce v témže roce zemřel.
Setkání poté pokračovalo společným obědem a vzájemnou komunikací. Odpoledne bylo věnováno prohlídce polenského zámku a expozice polenské školy. Setkání bylo zakončeno po šestnácté hodině. Někteří využili nabídku na komentovanou prohlídku Polné od Jana Prchala, dlouholetého člena Klubu za historickou Polnou a vydavatele i autora mnoha publikací o Polné, Polensku a jeho okolí. Provedl nás po Polné a zajímavě informoval o historii mnoha polenských domů i o polenských reáliích.
Setkání přineslo účastníkům mnoho zážitků. Kladná hodnocení a příjemná odezva po setkání dávají naději, že se podaří zorganizovat i druhé setkání. Mohlo by se uskutečnit v Přibyslavi ve dnech 12. až 13. června 2020.
Jiří Klusáček
Praha-Ruzyně